Záběry z hlubin: Jak jsem začala s potápěním a našla nový svět pod hladinou

"Ty seš fakt blázen," říkali mi, když jsem prodala část své skvělé fotografické výbavy, abych si mohla koupit základní potápěčskou výstroj. Byla jsem úspěšná cestovní blogerka s desítkami tisíc followerů, fotila jsem nádherné západy slunce na Santorini a malebné uličky v Praze. Ale něco mi chybělo. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem fotit příběhy, které nikdo nevidí - ty pod hladinou.

Náhodné setkání, které změnilo všechno

Seděla jsem na pláži na Bali, fotila surfaře a západ slunce (klasický influencerský život, že?) když vedle mě přistál chlápek s obrovskou vodotěsnou krabicí. Vybalil foťák v podvodním pouzdře a začal mi ukazovat fotky z ranního ponoru. Manta ray v proudu, hemžící se korálový útes, malí šneci nudibranchii zářící všemi barvami. V tu chvíli jsem věděla - tohle chci dělat.

David (ten fotograf) se stal mým prvním potápěčským mentorem. "Nejdřív se nauč potápět," řekl mi. "Foťák přijde později. Pod vodou musíš být především dobrý potápěč, teprve pak můžeš být fotograf." Tehdy mě to štvalo, ale měl naprostou pravdu.

První kroky (a první přešlapy)

Moje první potápěčské pokusy byly... řekněme zajímavé. Byla jsem zvyklá mít věci pod kontrolou, komponovat záběry, čekat na správné světlo. Pod vodou? Tam jsem byla naprostý začátečník. Nemohla jsem se pořádně vyvážit, spotřebovávala jsem vzduch dvakrát rychleji než ostatní, a to jsem ještě neměla v ruce foťák!

Kurz jsem dělala přímo na Bali. Můj instruktor Mada byl světově protřelý potápěč s nekonečnou trpělivostí. Když viděl, jak se peru s vyvážením, řekl mi něco, co používám dodnes při výuce svých čtenářů: "Pod vodou jsi jako baletka. Musíš najít rovnováhu, klid, potom přijde krása sama."

Výbava: Moje druhá životní láska

Jako fotografka jsem byla posedlá vybavením a potápění není jiné. Po základním kurzu jsem začala shánět vlastní výstroj. A tady přišla moje první velká lekce - v potápění není místo pro kompromisy. To mi řekl majitel potápěčského obchodu v Praze, když jsem přišla nakupovat první výstroj.

Rozhodla jsem se pro značku Sopras, italskou firmu vyrábějící potápěčské vybavení od roku 1995. Jejich věci nejsou nejlevnější, ale když vám jde o život (a o drahý foťák), chcete to nejlepší. Dodnes používám jejich BCD a regulátor, a po stovkách ponorů můžu říct, že to byla nejlepší investice.

První podvodní fotky

Pamatuju si svoji první podvodní fotku - rozmazaný záběr klaunrybky, která vypadá spíš jako oranžová šmouha. Tehdy jsem si myslela, že stačí vzít foťák pod vodu a bude to. Ha! Podvodní fotografování je úplně jiný svět. Světlo se chová jinak, barvy mizí s hloubkou, všechno je o 30% větší a o 25% blíž.

Zlom přišel, když jsem potkala Mika, profesionálního podvodního fotografa. Týden jsem s ním jezdila na ponory a on mi ukazoval, jak pracovat se světlem pod vodou, jak se přibližovat k mořským tvorům, jak komponovat záběry v trojrozměrném prostoru. "Pod vodou nejsi jen fotograf," říkal, "jsi host v jejich domě. Musíš respektovat jejich prostor."

Sociální sítě vs. realita

Možná vás to překvapí, ale když jsem začala sdílet podvodní fotky, počet mých followerů klesl. Lidi byli zvyklí na dokonalé záběry pláží a koktejlů při západu slunce. Najednou jsem jim servírovala syrový podmořský svět - ne vždy perfektně ostrý, ne vždy "instagramově" dokonalý.

Ale víte co? Našla jsem si nové publikum. Lidi, které zajímá příběh za fotkou. Když jsem napsala blog o tom, jak jsem tři dny čekala na správný moment, abych vyfotila vzácného dugonga, mělo to větší ohlas než všechny moje předchozí postřehy o nejlepších plážích Bali.

Nezapomenutelné momenty

Za ty roky jsem zažila věci, které by se nevešly ani do románu. Třeba když jsme fotili pod ledem v Norsku. -2°C, viditelnost 50 metrů, a nad hlavou polární záře prosvítající skrz led. Nebo noc na Maledivách, kdy jsme snímali páření manty ray - třicet obřích mant tančících v paprscích našich baterek.

Ale nejsilnější moment? To bylo na malém ostrově v Indonésii. Fotila jsem korálový útes a všimla si, že místní děti mě pozorují z lodi. Vytáhla jsem foťák a ukázala jim záběry "jejich" útesu. Ty výrazy úžasu! Většina z nich nikdy neviděla, co se skrývá pod hladinou moře, u kterého vyrostli.

Co mi potápění dalo (kromě úžasných fotek)

Změnilo mi to pohled na svět. Doslova. Dřív jsem hledala dokonalé kompozice, správné světlo, instagramový moment. Teď? Teď hledám příběhy. Pod vodou nemůžete nic uspěchat. Musíte být trpěliví, vnímaví, respektovat rytmus moře.

A hlavně - našla jsem nový smysl své práce. Už nefotím jen proto, abych měla hezké obrázky na blog. Fotím, abych ukázala křehkost podmořského světa. Když lidé vidí krásu korálových útesů, spíš je budou chtít chránit. Když uvidí majestátnost žraloků, možná změní názor na jejich zabíjení.

Pro začínající podvodní fotografy

Jestli vás láká podvodní fotografování, mám pro vás pár rad:

Nejdřív se naučte opravdu dobře potápět. Váš buddy i mořští tvorové vám poděkují.

Začněte s jednoduchým kompaktem v pouzdře. Nemusíte hned investovat do profi výbavy.

Učte se o mořském životě. Když víte, jak se tvorové chovají, víte, kdy a kde je fotit.

Moje současná cesta

Dneska už nehoním počty followerů. Místo toho spolupracuju s ochranářskými organizacemi, dokumentuju stav korálových útesů, učím mladé fotografy. A hlavně - pořád se učím. Každý ponor je jiný, každý záběr je výzva.

Příští měsíc se chystám na expedici do Papuy-Nové Guiney. Budeme dokumentovat tradiční rybářské techniky místních komunit a jejich vliv na mořský ekosystém. Žádné glamour fotky pro Instagram, ale skutečný příběh moře a lidí, kteří jsou na něm závislí.

Výzva pro vás

Jestli přemýšlíte o potápění nebo podvodní fotografii, nečekejte. Začněte. Ne kvůli fotkám na sociální sítě, ale kvůli těm momentům, kdy jste pod vodou, sami se svými myšlenkami, a před vámi se odehrává příběh, který většina lidí nikdy neuvidí.

A jestli se rozhodnete do toho jít, napište mi. Ráda se podělím o další tipy nebo vás vezmu na ponor. Protože pod vodou jsme všichni začátečníci - pořád je co objevovat, co fotit, co se učit.

P.S.: A ty svoje staré fotky západů slunce? Pořád je fotím. Jen teď vím, že nejkrásnější věci jsou často skryté pod hladinou.